O knize: 1964 / Čtenář má starou, starou zápletku - soud za krádež. Zdálo se, že se to děje v jakési „pohádkové“ zemi, kde jednají duchové, zvířata a nebeské bytosti, kde se mísí skutečné a fantastické. Čtenář nedobrovolně podlehne iluzi reality toho, co se děje. Efekt odsunu do „jiné země“ se vydařil. V příběhu se setkáváme s dávno známými pohádkovými postavami: Myška, Kočka, Oslík, Jelen... Co je zvláštního na tom, že Myška je v nepřátelství s Kocourem. ? Ale jejich druhý obraz žije i v postavách: v každém zvířeti lze rozeznat lidské rysy. Proto se akce okamžitě stává akutní. Tento vtip je způsoben postavami, protože o nápadu stále nic nevíme. Didaktická zásada by dojem oslabila. Postavy příběhu nejsou převzaty ani tak z přírodního světa, na který jsme zvyklí, ale z umělecké, filozofické a náboženské literatury Dálného východu..